Jelen

Na jaře se vrací

od podzima listí,

mraky místo ptáků

krouží nad Závistí,

kdyby jsi se někdy

ke mně chtěla vrátit,

nesměla bys, lásko,

moje srdce ztratit.

 

R: Zabil jsem v lese jelena,

bez nenávisti, bez jména,

když přišel dolů k řece pít,

krev teče do vody, v srdci klid.

 

 

Voda teče k moři,

po kamenech skáče,

jednou hráze boří.

Jindy tiše pláče.

Někdy mám ten pocit,

I když roky plynou.

Že vidím tvůj odraz,

dole pod hladinou.

 

R: Zabil jsem...

 

Na jaře se vrací,

listí od podzima.

Čas se někam ztrácí,

brzo bude zima.

Svět přikryje ticho,

tečka za příběhem.

Kdo pozná, čí kosti,

zapadaly sněhem.

R2: Zabil jsem v lese jelena,

bez nenávisti, bez jména,

když přišel dolů k řece pít,

krev teče do vody, v srdci klid.